V rámci sledování národních systémů ochrany oznamovatelů, které provádí společnost VoiceGuard v jednotlivých členských státech účastnících se projektu, zde uvádíme významný institucionální pokrok ve Španělsku: Nezávislý […]

Carmen Coleto, projektová manažerka organizace FIBGAR, se tento týden zúčastnila 2. kongresu o integritě a ochraně oznamovatelů, který se konal na Pedagogické fakultě UNED v Madridu. Jako zástupkyně konsorcia představila hlavní závěry analýzy potřeb pro projekt VoiceGuard, který je spolufinancován Evropskou unií v rámci programu „Občané, rovnost, práva a hodnoty“ (CERV).  Projekt VoiceGuard vznikl s cílem řešit dobře známý strukturální problém v oblasti veřejné integrity: roztříštěnost a nesrovnalosti při provádění směrnice (EU) 2019/1937 vedou k radikálně nerovnému rámci ochrany v závislosti na členském státě, ve kterém se oznamovatel nachází. Šest analyzovaných zemí provedlo směrnici se zpožděním a s různými přístupy. Všechny vyžadují interní kanály pro podávání oznámení v organizacích s 50 a více zaměstnanci, liší se však v přístupu k anonymitě – Španělsko, Řecko a Rumunsko ji umožňují; Česká republika ji omezuje –, v uplatňovaných sankcích, v dozorových orgánech a v rozsahu ochrany. Tato nejednotnost není pouhým detailem: přímo ovlivňuje strategie, které oznamovatelé volí.  Prezentace nastínila závěry prvního významného výstupu projektu: analýzy potřeb, vycházející z hloubkových rozhovorů se šestnácti oznamovateli v šesti členských státech a z fokusních skupin s třiceti dvěma odborníky poskytujícími podporu – právníky, psychology, soudci, úředníky a zástupci občanské společnosti –, doplněné kvantitativním validačním dotazníkem.  Závěry jsou přesvědčivé. Pro většinu dotazovaných není nahlášení nesrovnalosti otázkou ojedinělých byrokratických selhání: znamená to profesní zničení, psychické trauma a systémové zanedbávání. Data odhalují tři opakující se vzorce, které se projevují bez ohledu na analyzovanou zemi.  První zjištění se týká období před samotným oznámením. Rozhodnutí oznámit nekalé jednání zřídka vychází z uvážlivého procesu v bezpečném prostředí. Dominantními motivy jsou odmítnutí podílet se na protiprávních činnostech a vnímání toho, že mlčení se rovná spoluvině. Tomuto impulsu však stojí v cestě dvě překážky: strukturální informační mezera – mnoho oznamovatelů nezná svá práva ani dostupné kanály – a všeobecná nedůvěra k interním mechanismům pro oznamování, které jsou vnímány jako spjaté s vedením organizace. Hypotéza se potvrzuje: prostředí důvěry a strukturální nezávislost kanálu nejsou pouze žádoucími atributy systému, […]