autorka: Maria Pavlova, TI–Bulharsko  Ochrana oznamovatelů v Evropské unii se vyvinula v klíčový prvek právního rámce zaměřeného na ochranu veřejného zájmu a posilování právního státu. Osoby, které upozorňují na porušování práva, jako je korupce, podvody nebo zneužití moci, přímo přispívají k prosazování právních norem tím, že odhalují jednání, která by jinak mohla zůstat skrytá. Jejich ochrana proto není pouze otázkou politického rozhodnutí, ale právní nutností pro efektivní fungování protikorupčních mechanismů.  Toto uznání se odráží v přijetí směrnice (EU) 2019/1937 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. Směrnice stanoví minimální standardy napříč členskými státy, včetně povinnosti zřídit bezpečné oznamovací kanály, zajistit důvěrnost a poskytovat ochranu před odvetnými opatřeními. Jejím cílem je usnadnit oznamování protiprávního jednání a tím posílit dodržování práva EU.  Vývoj od vstupu směrnice v platnost však ukazuje, že samotná existence právního rámce nezaručuje jeho efektivní prosazování.  Index vnímání korupce jako ukazatel účinnosti práva  Index vnímání korupce (CPI), vypracovaný organizací Transparency International, představuje široce uznávaný nástroj pro hodnocení míry vnímané korupce ve veřejném sektoru. Ačkoliv nejde o přímé měřítko dodržování práva, poskytuje důležitý indikátor účinnosti protikorupčních rámců v praxi.  V období 2019–2025 data CPI ukazují na obecnou stagnaci v rámci Evropské unie, což naznačuje omezený pokrok v boji proti korupci navzdory zavedení nových právních nástrojů, včetně směrnice (EU) 2019/1937  Zpráva Liberties Rule of Law Report 2025 identifikuje několik společných problémů v zemích jako Bulgaria, Czech Republic, Greece, Romania a Spain, které ovlivňují protikorupční úsilí i ochranu oznamovatelů.  Zaprvé, v mnoha těchto zemích dochází ke stagnaci reforem – právní změny jsou sice přijímány, ale nevedou k reálnému zlepšení v praxi.  Prosazování protikorupčních pravidel zůstává slabé. Vyšetřování jsou často pomalá, sankce nejednotné a kontrolní orgány mohou postrádat nezávislost nebo dostatečné zdroje.  Přetrvávají také obavy o nezávislost justice, včetně politických tlaků a strukturálních slabin, které podkopávají důvěru v právní systém.  Dalším zásadním problémem je omezená implementace doporučení EU – řada reforem je odkládána, opakovaně přepracovávána nebo realizována pouze částečně.  A konečně přetrvává rozpor mezi právními předpisy a praxí. Ačkoli existují právní rámce včetně ochrany oznamovatelů, v praxi často nejsou plně účinné. To je umocněno nízkou důvěrou veřejnosti a prostředím, které může odrazovat od oznamování protiprávního jednání.  Tyto výzvy poukazují na problém, […]

V celé Evropské unii existuje značný rozpor mezi sliby ochrany oznamovatelů a skutečnými zkušenostmi těch, kteří oznamují protiprávní jednání. Aktuální důkazy podtrhují naléhavou potřebu zásadní strategické změny jak v pojetí, tak v provádění ochrany oznamovatelů, jak vyplývá ze zprávy o analýze potřeb zveřejněné projektovým týmem VoiceGuard.  

S přijetím směrnice (EU) 2019/1937 („směrnice o ochraně oznamovatelů“) a jejím provedením do vnitrostátních právních řádů členských států (MS) po celé Evropské unii (EU) se podařilo dosáhnout komplexní harmonizace minimálních standardů ochrany oznamovatelů.  Při pohledu směrem k roku 2025 a dále lze očekávat několik legislativních změn, hodnocení a rozšíření, které ovlivní nejen věcný rozsah směrnice, ale i vývoj osvědčených postupů v oblasti ochrany oznamovatelů obecně.  Rok 2025: Hodnocení směrnice a možné rozšíření jejího rozsahu  Do 17. prosince 2025 musí Evropská komise předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu, která vyhodnotí:  účinnost právních předpisů přijatých členskými státy k provedení směrnice; a  účinnost rámce ochrany oznamovatelů v EU.  Konkrétně podle čl. 27 odst. 3 směrnice:  Komise předloží zprávu o provádění a uplatňování této směrnice, která zejména:  a) posoudí účinnost opatření přijatých jednotlivými členskými státy a jejich dopad na fungování systému ochrany oznamovatelů;   b) vyhodnotí, zda jsou zapotřebí další opatření, včetně případného rozšíření působnosti směrnice na další oblasti práva EU nebo veřejných politik.  Mezi oblasti, které Komise zvažuje pro možné rozšíření, patří:  bezpečnost a ochrana zdraví při práci;  pracovní podmínky.  Podnikatelské svazy zároveň signalizují, že budou usilovat o změny rozsahu ochrany. Jedním z návrhů je zvýšení minimální hranice počtu zaměstnanců pro povinnost zavést interní oznamovací kanály z 50 na 100 a více zaměstnanců, což by mělo snížit administrativní zátěž malých a středních podniků.  Rok […]

Přestože existují zákony, které mají chránit ty, kdo se rozhodnou promluvit, rozdíl mezi právní teorií a zkušeností zůstává výrazný.  V projektu VoiceGuard aktuálně dokončujeme Analýzu potřeb oznamovatelů a Hodnocení dovedností, které vycházejí ze svědectví oznamovatelů a rozhovorů s odborníky z České republiky, Španělska, Bulharska, Rumunska, Řecka a Lucemburska.  První klíčová zjištění zveřejníme již v průběhu března. Na co se můžete těšit?  Oznamovatelé hrají zásadní roli při ochraně veřejného zájmu. Přesto se příliš často setkávají se systémem, který jim není skutečnou oporou. Právě proto vznikla iniciativa VoiceGuard: Whistleblower Empowerment & Support Initiative.  Whistleblowing není jen právní proces, je to hluboce lidské téma. V analýze potřeb jsme mapovali cestu oznamovatele od prvního vnitřního impulsu až po psychologické a profesní dopady.  V hodnocení dovedností se zaměřujeme na kompetence organizací a zejména osob odpovědných za přijímání a řešení oznámení. Díky spolupráci s partnery vzniká unikátní mezinárodní srovnávací zdroj.  „Naše průběžná zjištění naznačují, že oznamovatelé potřebují právní i psychosociální podporu v každé fázi jejich příběhu. Tato podpora musí být kontinuální – před podáním oznámení, během něj i po něm,“ říká Tomáš Münzberger, který v projektu odpovídá za výzkumné aktivity.  Jak jsme zjišťovali potřeby oznamovatelů.  Uskutečnili jsme hloubkové rozhovory s oznamovateli a zmapovali jsme celý proces oznamování u 16 oznamovatelů – od prvního impulsu až po profesní a psychologické dopady. Diskutovali jsme s 32 odborníky na ochranu oznamovatelů – právníky, psychology, zástupci národních autorit, experty z nevládních organizací i compliance specialisty – abychom identifikovali systémové bariéry a slabá místa legislativy. Kvalitativní zjištění jsme doplnili o data, která umožňují nahlédnout problematiku i z širší, kvantitativní perspektivy.  Jak jsme hodnotili dovednosti.  Na Analýzu potřeb navazuje Hodnocení dovedností, které se zaměřuje na druhou stranu rovnice – tedy na ty, kdo mají oznamovatele chránit a provázet je procesem podání oznámení. Nehodnotili jsme pouze jejich odborné znalosti, […]

Tento článek, který v roce 2025 napsali Santeri Koivula a Karl Koch, nabízí přehled o tom, jak je směrnice EU o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie (tzv. směrnice o whistleblowingu) propojena s Aktem EU o umělé inteligenci (AI Act).  Vysvětluje, jak se záruky směrnice pro osoby oznamující porušení předpisů budou od 2. srpna 2026 výslovně vztahovat na porušení Aktu o AI. To umožní informátorům z technologických a s AI souvisejících oborů upozorňovat na problémy s právní ochranou. Článek se dále zabývá již existující ochranou, která se na problematiku AI vztahuje, procesními aspekty oznamování a praktickými kroky pro potenciální oznamovatele.  Článek si můžete přečíst zde. 

Ve svém článku „Směrnice Evropské unie o oznamovatelích: ‚Zlomový bod‘ v ochraně oznamovatelů?“, který vyšel v roce 2020 v časopise Industrial Law Journal, se Dr. Abazi podrobně zabývá průlomovou směrnicí Evropské unie o oznamovatelích.  […]